Dítě
Postav si do pokoje kříž, a pak si k němu klekni, nebo třeba sedni. Pak se zamysli. Koukni se na kříž a představ si, jak to všechno vlastně bylo:
.. Ani tak dlouho to není, co jeden člověk dal lásky víc, než by se zdálo, že je možné dát. A lidé se podivovali a říkali si, jak je možné lásku dávat a neočekávat žádnou nazpět. A divili se! I tu přišlo k nim dítě, zvědavě ji je prohlédlo a pak si šlo hrát. V ten moment jim to došlo.
Vždyť je to jako s tím dítětem, pomysleli si. Všichni bychom měli být dětmi, abychom cítili nezjištnou lásku vůči druhým. Protože pouze jako děti se můžeme oprostit od věcí pozemských a plně se oddat lásce, ostatně milovat je přece naše povinost, přirozenost a jediný smysl života.
Buďme jako děti, né tak naivní, ale tak jednodušší v lásce.